Regionální nerovnost v ČR v daném období v průměru klesala tempem třetiny procentního bodu ročně. Měřítkem nerovnosti je přitom podíl disponibilního důchodu v přepočtu na obyvatele v tuzemských regionech, které tvoří deset procent nejbohatší části země, vůči regionům, které představují naopak deset procent nejchudších.
V OECD jako celku klesla srovnatelně měřená nerovnost v daném období také, ovšem méně než v ČR, a to průměrně o pětinu procentního bodu ročně. Převažujícím důvodem poklesu bylo – stejně jako v Česku – to, že nejchudší regiony bohatly relativně rychleji, než ty nejbohatší.
V zemích jako Portugalsko, Francie nebo Finsko nerovnost také klesala, ovšem z jiného důvodu – protože nejbohatším regionům se dařilo hůře, než těm nejchudším. V další části zemí OECD pak naopak regionální nerovnost stoupala, nejvýrazněji v Izraeli, Kanadě, Británii a Nizozemsku. Ve všech těchto zemích bylo příčinou to, že bohatší regiony dále bohatly, nikoli to, že chudší regiony dále chudly.
Nejbohatším regionem Česka je hlavní město Praha. V roce 2016 vytvářela 25 procent hrubého domácího produktu (HDP) ČR. Její ekonomický význam se tak oproti roku 2000 dále zvýšil, jelikož tehdy vytvářela zhruba 23 procent tuzemského HDP.
Podobný trend je patrný v podstatné části dalších zemí OECD. Hlavní města členských zemí totiž v roce 2016 zodpovídala průměrně za zhruba 26,5 procenta HDP příslušného členského státu. V roce 2000 to přitom bylo zhruba 25,5 procenta.
Celkově lze popsaný vývoj v ČR hodnotit jako příznivý, zejména pak přivírání nůžek regionální nerovnosti. To však neznamená, že by další přivření nůžek nebylo žádoucí. Musí ovšem jít o vývoj přirozený, aby byla zajištěna jeho trvalost. Stát tedy má primárně spíše vytvářet podmínky pro snížení regionální nerovnosti, nikoli se pokoušet ji přímo zmírňovat, například dotačními programy. Jednou z výzev je pro stát tedy zlepšení dopravní obslužnosti odlehlejších oblastí, například příhraničních.
Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund
(Redakčně upraveno)
